Víš, babi, ona se ani nemusí česat, ani mi nevadí, že občas nevyčistí zuby a to pyžamo od mlíka jí sluší. Jsem z ní úplně paf! Ona je úžasná, je fakt jenom pro mě, za každou cenu se snaží mi vyhovět, protože jí vadí, když jsem nespokojené, snad by se i zbláznila, kdybych plakalo o pět vteřin déle. Víš, že ona si někdy i říká, že je špatná máma? Dochází Ti, jaký je to nesmysl? Jsem na ní tolik pyšné, protože já se u ní mám vážně jak welness pobytu. Jasně, občas někdy něco bolí, škrábe, někdy špatně vyspím, ale ona to tak ochotně řeší. Kdybych jí to tak umělo říct, jak je senzační. Babi, nemohla bys jí to říct Ty?

Všem se teď změnil svět. Všechno točí jenom kolem mě, hlavně ten její svět se točí kolem mě, a mě je v tom jejím světě hezky. Když se narodí miminko, tak jeho rodiče vyskočí ze středu světa svých rodičů /jako z Tvého středu, babi) a oni (jako Ty, babi) možná někdy mají pocit, že jsou na vedlejší koleji. Neboj, babi, to se srovná, až budu větší. Ona ta počáteční panika opadne a zase se bude všem volněji dýchat. Ale já jsem teď prostě miminko, upřímně vedle mě je teď vedlejší úplně všechno, ne jen Ty nebo děda.

Babi, a víš co? Dneska je to jiný, než když Tys měla miminko. Tehdá nebyly chytrý telefony, internet a kdyby byly, stejně by se nemohly používat, aby nebyla ohrožnená bezpečnost státu kapitalistickým nepřítelem. Tehdá bylo prso porno, kojení zvrhlost, tátové nesměli do porodnice, natož k porodu, před MUDr nikdo neměl žádný práva a pokud se pokusil ceknout, dostal injekci, aby zmlknul. Vůbec se tenkrát mnohem víc mlčelo a mnohem míň vědělo. Takže, babi, já nejsem moji rodiče a moji rodiče nejsou Ty. My jsme jiní lidé, v jiné době  a nám vyhovuje mít naše zvyklosti a rutinu. My se doma všichni snažíme dělat věci tak, abychom byli všichni co nejvíc v pohodě. A já jsem za to našim hrozně vděčné. A babi, neboj, nebudu jí viset ma prsu až na druhý stupeň.

Babi, víš, co mám udělá neskutečnou radost? Když nám doneseš poctivý hovězí vývar (bez cibule, prosím, málo soli a pepře) a když nás nebudeš hodnotit a poučovat co bychom měli a sdílet s námi názory sousedky Kadrnožkové na péči a novorozené děti. Když mám povíš, že to zvládneme, že jsem hezké miminko (protože to vskutku jsem), že všechno jsou určitý fáze, který přejdou a bude to lepší. My nepotřebujeme, abys s náma souhlasila, nám stačí když svůj nesouhlas nebudeš projevovat a necháš nás si na “to” přijít. A stejně máma ví, co já potřebuju a já vím, že máma potřebuje mě, protože jsem její a tu naši pupeční šňůru ani táta jen tak nepřestřihne. A babi, buď trpělivá, když máma uvidí, že jsi její opora že před Tebou nemusí skáládat maturitu z přebalování a nebude muset obhajovat každé kojení a pochování (sdílení postele tu vůbec úmyslně neotvírám), tak za Tebou třeba sama přijde pro radu. Jenom takovou radu si totiž opravdu vyslechne.

Babi, díky, že jsi. Já vím, proč jsem si vybralo právě tuhle rodinu, tak se ze mě raduj a nebuď naší vychovatelkou.

Pusu, vaše malinké miminko